Děti jako oběti trestných činů

Bohužel i děti se stávají oběťmi trestných činů. A bohužel i těch nejzávažnějších – například znásilnění. Běžné lidské cítění velí tyto zvlášť zranitelné oběti odškodnit, a to co nejrychleji a ve spravedlivé výši.

Často tomu tak však není. Trestní soudy se v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu odkazují na „kouzelnou formuli“, že pro přiznání nároku (dětským) obětem by bylo zapotřebí rozsáhlé dokazování, které přesahuje rámec trestního řízení. Proto děti odkazují s jejich nároky na civilní soudy, namísto toho, aby ve věci rozhodly samy. 

Je přeci zjevné, že pokud soudy na základě výpovědí těchto dětí, či jejich znaleckého zkoumání rozhodly o vině obviněných, pak na základě stejných podkladů mohou rozhodnout o jejich nárocích na náhradu jim vzniklé újmy. 

Rozhodování soudů

Kdo by měl být ze strany soudů chráněn více než právě děti, na kterých se někdo dopustil trestného činu? Pokud tedy trestní nepřiznají, zejména dětské oběti, řádně uplatněný nárok, ač jsou splněny zákonné podmínky, poruší tím ústavně zaručená práva obětí, nezajistí spravedlivý proces, nezajistí oběti ochranu. Zcela rezignují na ochranu jejího soukromí, cti a důstojnosti. Navíc oběť svým rozhodnutím opět traumatizují. 

Proto nyní u dětských obětí podáváme ústavní stížnosti a spoléháme na náš Ústavní soud, že tato, dle našeho názoru, protiústavní rozhodnutí zruší a dětem pomůže. To vše aby věděly, že na světě je i spravedlnost, že dobro musí nad zlem zvítězit. 

Držte tedy nám, ale hlavně obětem palce!